Čeština mě zprvu vůbec nebavila, a co víc, ani mi nešla. Z diktátů jsem mívala na základce pětky a s brekem jsem to chodila oznamovat domů mamince. Později jsem ale začala číst dívčí romány a nějakým záhadným způsobem mě psaní knížek a hraní si s jazykem okouzlilo. Měla jsem svůj spisovatelský vzor a chtěla jsem být jako ona. Čím víc jsem četla, tím menší problémy mi čeština dělala. Když jsem z diktátů i slohovek začala dostávat jedničky, všechno se ve mně zlomilo a já začala češtinu - jak gramatiku, tak literaturu milovat. Absolvovala jsem několik literárních soutěžích a nakonec jsem začala v šestnácti letech přispívat pro studentskou stránku týdeníku Táborsko. Naše malá studentská redakce mě nadchla. Začala jsem docházet i do opravdové redakce, a tím jsem měla jasno - budu novinářka!
Mé pracovní nadšení, když píšu. |
Ráda chodím na tiskové konference a potkávám inspirativní osoby. |
S příchodem na vysokou a s příchodem do Prahy jsem hledala další možnost, jak se rozvíjet a hlavně seberealizovat, protože horkým tématem pro mě byla hudba. Naštěstí jsem brzy narazila na portál, který jsem si zamilovala. Je jím StudentPoint.cz, kde už dva roky působím jako redaktorka a editorka sekce Hudba a přes rok jako šéfredaktorka. Je to práce snů! Mám božský kolektiv editorů, svých hudebních redakotrů i ostatních redaktorů, můžeme tvořit, vymýšlet, prostě psát o tom, co máme rádi, co se nám líbí, co nás baví.
Se StudentPointem na Pivním festivale. |
Poslední půlrok jsem sbírala zkušenosti ještě jako editorka a redaktorka v jedné nejmenované firmě. Měla spoustu přidružených webů, kterým jsem dala novou obsahovou podobu a starala se jak o vznik samotných článků, tak o jejich korektury. Dále jsem začala přispívat na web lifting.cz a také mu udělala kompletní korekturu.
Všechny moje zkušenosti jsou pro mě k nezaplacení a za všechny jsem moc vděčná. Co mi ale pořád tak trochu leželo v hlavě byl blog. Ono je to totiž něco magického. Je to vaše, jenom vaše! Takové děťátko, o které se od narození staráte, pečujete o něj a sledujete, jak roste a vzkvétá. A přesně to jsem potřebovala. Vyřádit se někde, kde si budu úplně sama svým pánem. Chtěla jsem prostor, kde budu moct lidi inspirovat, pobavit, poskytnout osobní tipy, možná ukázat trochu jiný pohled na svět... A tak tedy... tadá!
Something Sometimes
Přesně - "Je to vaše, jenom vaše!" :))
OdpovědětVymazatViď :) a už to trochu chtělo i něco jen pro zábavu :D :)
OdpovědětVymazatZávidím, ale přeji. :) Kéž bych se s psaním dostala tak daleko. :)
OdpovědětVymazatMěj se krásně.
Super :)
OdpovědětVymazat