pátek 7. března 2014

Fair Play: Film s nedotaženým koncem

Fair Play je nejnovější počin režisérky Andrey Sedláčkové. Odehrává se v osmdesátých letech v Československu. Má odhalovat dobové poměry a řešit problémy vrcholových sportovců s dopingem. Jak dalece se záměr autorce povedl? To jsem mohla posoudit na novinářské předpremiéře.


Od Fair Play jsem čekala pořádně napínavé drama, které bude tvrdě řešit doping a nehřešit na tom, že to v té době dělal každý. Očekávala jsem nekompromisní popsání komunistických poměrů a zákroků. Dočkala jsem se tak z padesáti procent.

Z části je film tuctovým vyprávěním o tom, jak mladá sportovkyně - běžkyně (Judit Bárdos) prožívá první lásku, jak trénuje, jsou jí pod záminkou silnějších vitaminů podstrkovaná anabolika. Na což ona za pomoci rodičů svého přítele přijde a tento doping odmítne. Její matka ji ale zradí a místo vitaminů jí podává anabolika dál. Kondice hlavní hrdinky se zlepšuje, zhoršuje, zlepšuje... Celý děj je hodně předvídatelný a nijak překvapující. Dokonce není ani nijak zvlášť proti režimový, žádná pořádně silná scéna se nekoná. Konec mě zklamal úplně, protože mi přišel nedotažený, neměl šťávu, určitě by vše mohlo vyvrcholit mnohem víc a líp.

Na druhou stranu na čtvrteční poklidné pokoukání to nebylo marný. Navíc musím ocenit herecké výkony, a to hlavně skvělé Aňy Geislerové. Řekla bych, že to byl takový pěkný film na všední večer, nic náročného, nic srdcervoucího, byť je film dostatečně autentický. Škoda jen, že jsem čekala větší mazec.




Viděli jste film? Co na něj říkáte?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)