O mně

neděle 11. května 2014

Den matek mýma očima

Myšlenka této úvahy je jednoduchá. Matka - to je nejtěžší povolání na světě. Ano, doktoři, právníci, učitelé… všichni mají náročné zaměstnání, zodpovědnou funkci a důležitou roli. Ale nejtěžší a nejzodpovědnější role na světě je být dobrou matkou. Je to totiž břímě, které si žena nese po celý život.


Těhotenství

Všechny starosti a péče začínají vlastně ještě dříve, než dítě přijde na svět. Každá správná matka už v těhotenství myslí na své děťátko. Omezí vše, co má ráda (kávu, alkohol, smažená jídla, plísňové sýry, nezdravé, byť výborné pochutiny) za možná ne úplně chutné, ale zato plnohodnotné a výživné potraviny. Místo časopisů o dietách, módě, bydlení a zahradách začne číst knihy o porodu, místo nakupování šminků bude brázdit obchody s kočárky. Večírky a prohýřené noci vymění za procházky na čerstvém vzduchu a tlachání s kamarádkami za zpívání svému rostoucímu bříšku. Sexy sukýnky a boty na podpatku nahradí těhotenskými kalhotami a teniskami. Zkrátka udělá vše pro to, aby bylo miminko v pohodlí a dostalo se mu všeho potřebného k řádnému vývoji.

Novorozeně


Když se ten maličký človíček poprvé nadechne, všechny pořádné starosti teprve začínají. Když miminko pláče a nikdo neví proč. Když si neumí říct, co chce. Když leží v horečkách a nemůže si říct, co ho bolí, co ho trápí. Všechny takové problémy může matka řešit jen intuitivně a metodou pokus-omyl. Později snad možná podle jisté zkušenosti, ale stejně nikdy neví na sto procent, jestli dělá správně. Nedokázat dát svému dítěti to, co momentálně potřebuje, musí být pořádnou zkouškou nervů. A ty bezesnénoci už jí také nikdo nevrátí!

Mimino

Jakmile začne dítě lézt, chodit a žvatlat, je konec i té trochy zbylého volného času. Dítě se musí neustále hlídat, aby někde nespadlo, aby neuteklo pod auto, neuklouzlo na dlaždičkách, neshodilo na sebe vázu nebo se neopařilo o vodu na čaj. Matka se mu musí věnovat, aby ho naučila mluvit, chápat okolní svět, aby si zažilo veškeré hygienické i společenské návyky, začíná ho učit slušnému chování. Večer mu předčítá pohádky, v noci dává pozor, jestli klidně spinká. Přes den ho krmí, obléká, koupe a má ho neustále na očích. Svou pozornost nesmí odvrátit ani na chvilku. Jakápak je to úleva, když po celodenním maratónu uloží mimčo do postýlky. Ano, dokud se z pokojíčku neozve jeho libozvučné: „Mamíííí…?“

Dítě předškolního věku

Kolem třetího roku šoupne sviště do školky a myslí si, že má aspoň na chvilku vyhráno, že se jí o prcka stará někdo jiný, zodpovědný a ona si můžete užít čas pro sebe. Nebo se aspoň na chvíli může soustředit na práci. Ale je to tak? Stejně jí často odběhnou myšlenky k tomu, jestli její děcko ve školce nezlobí, jestli se nepere s jinými dětmi, jestli snědlo oběd, jestli odpoledne spalo, jestli někde nepláče, protože mu nejdou obout botičky. Řeší, jestli dá prcka na nějaký kroužek, jestli by nebylo vhodné docházet k logopedovi, protože ještě neumí říkat “r“, jestli by bylo vhodnější vést ho k nějakému sportu nebo raději zvolit hru na hudební nástroj. Každé rozhodnutí je klíčové a hodně ovlivní budoucnost dítěte. Proto je ono rozhodnutí tak zodpovědné.

Puberťák

Dítě je konečně ve věku, kdy by si člověk řekl, že už ho tolik nepotřebuje a že starosti s ním opadnou. Konečně mu matka vysvětlila, že děti nenosí čáp. A doufá, že tím je všechno vyřízené a její úloha tím končí. Nenechte se mýlit. Puberťák je ještě horší než mimino. Puberta je možná dokonce úplně nejhorší etapa ve vývoji člověka. Je to diagnóza, před kterou se rozklepou nejedna matčina kolena. Puberťákovi se totiž neodporuje, puberťák se toleruje. A to včetně jeho přiblblých názorů, účesů a protějšků, které si vodí domů. Puberťák ví všechno nejlíp, obzvláště to, jak naložit se životem. Copak škola a práce, to přece k životu nepotřebuje, život se musí užít! Takže si projdete prvními alkoholovými dýchánky pod vlastní střechou, první kocoviny, první rozchody, nějaké to prolítnutí ve škole, možná sem tam pokuta za rušení nočního klidu, nějaký ten monokl na oku, náladičky jako na horské dráze. A samozřejmě potoky prolitých slz, že ho nechal “ten pravý/ta pravá“! To je jim najednou maminčina náruč dobrá, že?

Dospělák

Možná ve chvíli, kdy konečně dítě dospěje, stane se plnoletým a zodpovědným samo za sebe, si může matka pomyslet, že by starosti a péče mohly opravdu finišovat v cílové rovince. Ale copak může v klidu spát, když její dítě testuje nový řidičák, bojuje na vysoké o titul, snaží se s partnerem o děcko, které ne a ne přijít, bere si hypotéku na byt, ale ještě pořád nosí domů ranec špinavého prádla a nejvíc si pochutná na maminčině nedělní svíčkové? A kdy přijdou ty zmiňované radosti, pomyslí si každá matka, když v kočárku kolébá své vnouče.

Závěrem

Jak už jsem zmínila na začátku, role matky je ta nejdůležitější, nejzodpovědnější, nejnáročnější a nejobdivuhodnější ze všech. Proto bych ráda poděkovala nejen své mamince, ale všem maminkám, matkám, mámám, maminám a mamčám, které se na plný úvazek zhostily své role, kterou zodpovědně a navíc láskyplně plní. Všem, které ze svých dětí vychovávají dobré lidi. Všem, které s námi – dětmi mají svatou trpělivost.

A nakonec vzkazuji: „Jen se nebojte, však ono se nám to vrátí na dětech!“

2 komentáře:

  1. Svátek matek je krásný, ale občas si říkám, jestli to není nefér vůči těm ženám, které matkami být nemohou. Každopádně ho uznávám, mamince vždy přeji a doufám, že jednou dostanu nějaké to přání s nápisem "máma" i já :-)

    OdpovědětSmazat
  2. To je zajímavá myšlenka... Tak pak je tu ještě MDŽ :)

    OdpovědětSmazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)