O mně

čtvrtek 18. září 2014

Fandím bloggerkám aneb co po nás zbude

Že vás titulek tohoto článku zmátl a vy nevíte, co tím chtěl básník říct? Není to tak složité, jak se zdá... "Co by po vás zbylo, kdyby se po vás právě teď slehla zem?" Tuhle otázku nám položila před pěti lety jedna paní profesorka během semináře Média a komunikace. A já na ni nedokážu zapomenout a pokládám si ji snad každý den. Mám totiž pár takových malých denních cílečků. A jedním z nich je třeba to, abych každý den udělala něco, co by po mě mohlo zbýt, kdybych se večer propadla do země a už nikdy nebyla.


Pořád nechápete, o co mi jde? Tak znovu a jasně. Když se nás tenkrát paní profesorka zeptala na onu obligátní otázku, nevěřila jsem totiž vlastním uším. Drtivá většina tehdy dvacetiletých lidí odpověděla, že nic. Nic, plyšáci nebo prach, to by po nich prý zbylo. Co prosím? To jako za svých dvacet let života nic nedokázali? Vůbec nic?

Nechci se nijak vytahovat nebo machrovat, to vůbec ne. Ale víte, jak jsem byla ráda, když jsem tehdy mohla říct, že by po mně zbyla aspoň kopice novin, ve kterých mám články, několik časopisů a pár internetových fejetonů?

Od té doby uplynulo už pět let a vzhledem k tomu, jak moc jsem si onu přednášku vzala k srdci, mohla bych teď jmenovat mnohem víc. Kopice novin mi zůstala ve skříni dodnes, ale přibylo k ní třeba režírování maturitního plesu, první nahrávka s mojí pseudokapelou, mraky dalších článků na různých portálech, moje teď už dvou a půl leté působení ve StudentPointu jakožto redaktorka, editorka a šéfredaktorka, veškerá redakční práce, kterou jsem udělala už ve dvou různých dalších zaměstnáních a nakonec i můj blog. Ale ať už tady tím plácáním se po ramenou moc neprudím...

Chtěla bych tímto vlastně vzdát hold všem bloggerkám, které svědomitě makají na svých blogách, na svých projektech, které jen nelelkují a neztrácejí čas pouhým sledováním světa kolem sebe, ale píší o něm, žijí ho! Vlastně se klaním všem, kteří jsou schopni a ochotni investovat svůj čas do něčeho, co po nich zůstane. Do tvoření, budování, do sebe i do ostatních. Zároveň děkuji všem, kteří mi kdy předali nějaké moudro, investovali do mě svůj čas a energii, snažili se mě něco naučit a něco mi předat. Také si vážím všech, kteří umí naslouchat a nějaké ty chytrosti a rady přijali ode mě.
Takových lidí si nikdy nepřestanu cenit, ať už takto investují do čehokoli.

Otázka za zlatého bludišťáka zní: Co by zůstalo po vás, kdyby vás právě teď někdo vystřelil mimo vesmír?

P.S. O tom, jak jsem se dostala k psaní si můžete přečíst ZDE
A jestli mi někdo namítne, že na to či ono nemá čas, tak si přečtěte TOTO.

17 komentářů:

  1. První co mě napadlo byla moje kočka. Kočka, která byla u všech mých dosavadních článků, která seděla vedle mě, když jsem se učila na maturitu a když jsem byla smutná, přiběhla za mnou a začala se mazlit. Kočka, kterou ani nepovažuji za zvíře, ale tvora s velkou osobností. Pro někoho arogantní, ale pro mně určitě ne s němou tváří. Dále by zbyl můj blog, mé diplomy z Olympiády v českém jazyce a spousta fotek, které jsem fotila. Snad i pár dobrých zážitků, na které by mé okolí vzpomínalo. Na ty zážitky, na kreativitu, smysl pro humor, věčně dobrou náladu, na mně..

    (Jistě, trocha egoismu neuškodí ;-) :-D)

    Moc dobrá otázka!
    http://skills-of-art.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Docela jsi mně touto otázkou ovlivnila.. Od té doby, co jsem si tento článek přečetla na to docela myslím.. Jelikož jsem holka zvědavá, tak jsem se sem vrátila, abych si přečetla odpovědi/úvahy dalších. Stejně jako Lady Es (níže), jsem si vzpomněla (včera při hodině matematiky - skvělé načasování :-), že by tu po mně zbyl ještě deník, který si píši od 26.10.2005 - což tedy bude brzy devět let - a to mi bylo čerstvých 11. V podstatě píši i tak, že oslovuji budoucího čtenáře - mé zatím neexistující děti, vnoučata, ale i sebe.. Jen doufám, že si na ten svůj deníček naleznu aspoň trošku času i v dospělosti.. :-)

      Měj se hezky,
      Skills of Art

      Vymazat
  2. Ahoj!
    Podla mna si to velmi pekne napisala a ta otazka je dost tazka. Moja odpoved je jednoducha: Neviem. Ale ze vobec.
    P.s.: Ked chces, tak sa prosim ta zapoj do mojej Giveaway. Budem velmi rada. :)
    Moj blog: myownblog14.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Tak mně je 42 a myslím, že jsem tu už zanechala hodně stop :D Od vyrytých monogramů do skály při randění v pubertě, až po ušlechtilejší činy a věci. Ale hlavně moje děti :) Díky mé práci, kterou jsem dělala, jsem lidem pomohla k výstavbám domů, taky už jsem na youtube, takže by se známí měli na mě kam podívat, kdyby se jim zastesklo. :) Zbyly by tu po mně ale hlavně dluhy, který teď mám, takže umřít ani letět do vesmíru si momentálně ještě nemůžu dovolit. :) Ještě chci vydat knihy a namalovat obrazy atd. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc hezky napsané. Docela mě to nutí zapřemýšlet co by zůstalo po mě. Stejně jako první slečnu tak i mě jako první napadlo moje milounkaté kotě :-) Ale zůstal by tu i blog, youtube kanál, který je pro mě opravdovým důkazem, že jsem něco ve svém životě udělala a díky pozitivním reakcím mě stále baví. Je to velký úspěch, že jsem u něčeho zůstala déle než rok. Zůstal by tu šanon s obrázky a sešit s pokusy o vlastní básničky. Zůstala by tu kazeta se záznamem školních vystoupení a mezi nimi i hra Čert a Káča s mojí maličkostí v hlavní roli :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. No, co bych tu zanechala to je vážně zapeklitá otázka. Jako první mě napadla má sbírka kosmetiky a bot :D Pak by tu po mě zbyl především blog a deníky, které jsem si psala skoro 7 let. No a v neposledním případě také fotky, které jsem nafotila a že jich není málo :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji vám za komentáře, je super, že se nad tím zamýšlíte :)
    Radko, děti jsou podle mě tím nejlepším, co po člověku může zůstat, zvlášť pokud má pocit, že je dobře vychoval a připravil na život :) Taky si myslim, že je strašně důležitý mít další cíle a sny a nespokojit se jen s tím, co už máme! :)

    OdpovědětVymazat
  8. tvoj blog som objavila dnes a hned takato zavazna tema... ale velmi dobra! zamyslela som sa a ako prva sa mi natiska odpoved, ze by tu ostal moj syn, ale on ma este len 7 mesiacov, tak by som bola nerada, keby som mala "letiet do vesmiru" teraz, tak dlho som na neho cakala :) a ako pises v predchadzajucom komentari, este som ho nevychovala a nepripravila na zivot. No a samozrejme, ostal by po mne blog a nejake (ne)splnene sny a par ludi, s ktorymi sme sa vzajomne obohatili o spolocne straveny cas...

    OdpovědětVymazat
  9. Moc hezky napsané!! Celkem jsem se zamyslela a došla jsem k názoru, že bych na sobě měla začít pracovat, aby po mě také zbylo tolik, co po Tobě!! :)
    http://sugar--spice--nice.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Adriano, dnes jsem se poprvé dostala na tvůj blog a okamžitě mě zaujal titulek tohoto článku. Ano, i já se čas od času zabývám podobnými otázkami. Kdybych dnes zemřela, zůstala by tu po mě má milovaná dceruška, ale ta by si na mě bohužel ještě nepamatovala, je jí teprve sedmnáct měsíců. Fotografie, video záznamy, zápisky, deníčky nebo blog ty nepovažuji za něco trvalého, bůh ví, co bude za sto let, internet, počítače? Já mám to štěstí, že už vím, co bych si tu přála zanechat a co víc, že je to v mých silách (za pomoci mého muže;)). Vybudovat permakulturní zahradu - návrátit co největší kus země do její přirozené (co nejpřirozenější původní) podoby. Zanechat tu zdravé přírodní společenství pro naše potomky, stromy, z nichž naši pravnuci budou sklízet ořechy... Myslím, že to také není málo a považujeme to u nás za náš celoživotní úkol. Přeji krásné dny a díky za námět k úvaze. Dovolím si Tě na závěr pozvat ke mně, kde se také objevují podobné úvahy anebo třeba nějaké to počtení o kosmetice...;) Veronika :)
    http://wheretigerslive.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veroniko, děkuji za komentář i za odkaz na blog, moc pěkný, určitě k tobě zase ráda nakouknu :)

      Vymazat
  11. Skvělý článek, moc krásně napsané.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc hezky napsané a zajímavé otázka :) Po mně by v první řadě zbyla asi spousta kosmetiky :D

    OdpovědětVymazat
  13. Na první nádech bych řekla, že nic, protože mě nějak nebaví pořád dokola vysvětlovat lidem, co dělám a nedělám...asi bych řekla, že jsem takovej samotář, a nepotřebuju nějaké ocenění od jinud. Já jsem totiž na sebe pyšná, já vím, co dělám a jaký to pro mě má užitek. Bohužel většina lidí, bere věci za které nedotane tisíce jako měné cenné.

    A co po mě tedy zbyde? Třeba můj blog, to je takové moje miminko :-) Několik desítek obrzů, z nichž už jich několik vysí na různých zdech a nejen u mě doma :-) Spousty přáníček a blahopřání, které jsem už udělala, buďto na objednávku nebo jen tak pro známé... a spousty dalších tvůrčích artefaktů :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Velmi pěkný článek.. opravdu k zamyšlení... :)
    Upřímně? Je šíleně těžké jen tak říct, co by tu po mě zbylo... můj blog, kde je pár článků a pár pravidelných čtenářů? Ne, by se velmi rychle ztratilo mezi ostatními blogy a po delší neaktivitě by si na mě nikdo ani nevzpomněl... pár článků na různých webech, které kdo ví, jak dlouho tu zůstanou? To asi taky ne...
    Momentálně bych asi byla schopná říct, že nic "důležitého" tu po mě ještě zůstat nemůže... ale doufám, že za pár let si tuto otázku položím a budu na ní moc pořádně odpovědět..

    PS: Stávám se tvým pravidelným čtenářem :)

    OdpovědětVymazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)