O mně

sobota 7. února 2015

Tak trochu jiná rozhodnutí

Od té doby, co jsem se vrátila z hor, což je vlastně přesně 14 dní, jsem jen doháněla resty v práci, chodila jsem na schůzky, plánovala jsem další, neměla jsem moc čas na sebe a už vůbec ne na své blízké. S kamarádem domlouváme jeho narozeninové pivo už od září a ještě jsme se nesešli! Přemýšlela jsem nad tím, že sice bydlím se svým přítelem, ale skoro vůbec se nevidíme, každý den chodím domů z práce/z terénu nejdříve v půl osmé večer, tenhle týden jsem trhala docela rekordy, jednou jsem přišla v deset, podruhé o půlnoci. A to všechno vlastně kvůli práci. Nemluvě o tom, jakým způsobem se zase stravuju… Rychlé cokoli pěkně po cestě mezi prací a schůzkou, špatný pitný režim a nakonec se i odbýt nějakou večeří. Tak takhle by to nešlo, přátelé…


Kvůli původní motivaci vypadat dobře a shodit nějaká povánoční kilča jsem si na Facebooku nalajkovala několik fitness stránek, kde mě štíhlé a vnadné slečny s pekáčem buchet místo břicha bombardují statusy jako „Proč nevypadat takhle, když to jde,“ „Nevzdávej to a budeš štíhlá jako já,“ „Když budeš žrát celý život jen ovesnou kaši a borůvky, budeš fakt sexy!“… A tak podobně. To je sice všechno krásný, ale strávit zbytek života na semínkách, vodě a v posilovně ve společnosti rotopedů prostě nechci. Tenhle krok mě spíš demotivoval...

Přemýšlela jsem, co je důležité pro mě osobně. I přes ten dramatický úvod musím uvést na pravou míru fakt, že svou práci miluju! Tedy vlastně obě své práce. Podle mě je skvělé už jen to, že se ráno vzbudím a s úsměvem vstanu do zaměstnání, kde strávím v příjemném prostředí efektivně svůj čas, vidím výsledky, jsem za ně oceněna a z práce odcházím s čistou hlavou. Nutno podotknout, že se každé ráno probudím vedle milované a milující osoby, což už samo o sobě je štěstí!


Svůj volný čas trávím opět prací – StudentPointem, což mě neustále naplňuje a obohacuje. Ať už jde o zkušenosti nebo o báječné a inspirativní lidi, kterými jsem obklopena, nebo které nově potkávám, nebo ať musím řešit všemožné problémy, vždycky každý můj krok míří kupředu a posouvá mě (i celý projekt) dál. 

Nechci říkat, že je mi jedno, jak vypadám, ale jen to, že jsou pro mě na světě důležitější věci, než se za každou cenu nasoukat do velikosti XS a myslet si, že mi tím patří svět. Chci mít víc času na své přátele, na svého muže a chci si s nimi zajít na dobrý burger a dát si pět piv! Ne každý den, ale jednou týdně si to od teď ordinuju místo vitaminu C. Chci si dát dortík a radovat se z jeho čokoládové polevy a chci si ho dát s lidmi, které miluju. Chci mít čas na to, si ten čas užít a nepočítat u toho kalorie a neběsnit z toho, že jsem dnes ještě neodepsala na všechny e-maily. Mít čas na zdravé večeře během týdne, na dostatečné množství tekutin a spánku, na pohyb jiný, než je dobíhání tramvaje, ano, samozřejmě. Ale ne za každou cenu a zcela bezpodmínečně.


Chci tím říct, že člověk musí být spokojený sám se sebou, se svým životem, srovnaný s tím, co je, být rád za to, co má a neřešit, co bylo nebo co by mohlo být. Dělat smysluplné věci, dělat si radost a být obklopen lidmi, kteří ho podporují a posouvají kupředu. Tomu já říkám výzva…

Mějte se rádi ;)

7 komentářů:

  1. Znovu parádně napsáno a znovu mi mluvíš z duše! Já si myslím, že ono to vážně jde - jde mít velikost XS, ale má to své daně. A je jen na člověku, zda tomu ten čas a snahu obětuje. Základ je to, jestli to toho člověka baví a na jakém místě to má daný člověk v žebříčku priorit. Já se mohu dobře porovnávat se svým bratrem. On má fitness jako svůj životní styl a je to na něm vidět. Ale! Jeho stravovací menu z 80% obsahuje rýži a kuře. A to mi s dovolením odpusťte, ale tohle by pro mě určitě nebylo. Nechci být jak koule a dělám s tím něco, ale abych šla s partou do restaurace a mezitím co se ostatní ládujou pizzou a burgry, tak já prostě chroupat list salátu nebudu :-D Od minulého týdne musí mamka ze zdravotních důvodů dodržovat dietu a jíst hlavně zdravě (a asi to tak už bude mít až do konce života), takže se nám postupně doma mění režim a pokládám to za štěstí v neštěstí. S tím jsem spokojená, ale občas si taky něco dopřeju :-)) Přeji Ti, ať se Ti daří využívat čas co nejlépe :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, koukám, že se shodneme :)
      Od Vánoc jsem nějaké to kilčo shodila, ale takhle mi to stačí :) A jak píšeš, nebudu někde chroupat suchary a listy, jsou lidi, co musí a trpí tím, nebudu se trápit dobrovolně :D
      Chce to kompromis, na který jsem si přišla, a za to jsem ráda! Tak ať se daří i u vás a ať chutná ;)

      Vymazat
  2. Tak to je skvěle napsané, úplně s tebou souhlasím! :-)
    Thoughts by Lucys

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezky jsi to sepsala, taky patřím mezi ty, které hodně pracují, protože je práce baví. V náročném tempu jakákoliv přísná dieta je jen koulí na noze, která víc bere, než dává, pokud ji člověk chápe jako omezení či trest.
    Jsem zastáncem, že všechno s rozumem a nic se nemá přehánět a člověk má dělat jen to, na co se cítí. A co mu vyhovuje. Štěstí je důležitější než pekáč buchet na břiše. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že jsi to napsala skvěle. Hlavní je, když jsi spokojená a šťastná ty, když děláš to co Tě baví a naplňuje :)
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  5. Ale celý žvot přece není jenom o výzvách.

    OdpovědětVymazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)