O mně

středa 13. května 2015

Jsme posedlé kosmetikou?

Možná se vám bude titulek článku zdát legrační nebo nadsazený, ale včera jsem měla extra zamýšlecí den a tohle téma mi nějak nejde z hlavy. Někdy to prostě mám - takové to dumání, bloumání, pozastavování se nad jinak úplně běžnýma věcma... A tak jsem se, při lakování nehtů, pozastavila nad tím, jestli je to všechno, co pro svou krásu děláme, ještě vůbec normální...


Vezměte si, kolik kosmetiky běžně denně vyplácáme... A to říkám rovnou na úvod - žádný hejty, protože zastávám názor, že pokud je tady možnost, kdy může ženská vypadat líp, ať ji rozhodně využije. Vlastně nechápu slečny v mém věku, které jsou kosmetické panny, zvlášť, pokud by jim minimálně nějaká pečující řada neuškodila... ale to už jsme jinde.

Jde mi o ty, které jsou přesným opakem - ty, které řeší jen kosmetiku a krásu. Denně na sebe vypatlají kilo make-upu, aby se líbily, ale když je pak spláchne sprcha, déšť nebo náklaďák, co vjel do kaluže, mají po hehe a nepozná je ani jejich vlastní matka. Je to jen hra? Nějaká role? Póza? Paralelní vesmír? Děláme ze sebe prostřednictvím chemie úplně někoho jiného... Zvenku. Ale víte co? Ovlivňuje to samozřejmě i našeho ducha.

Jasně, já tady mám co moralizovat, sama bez řasenky nevylezu z bytu, bez tvářenky si připadám jako nahá, jsem schopná poslední stovku před výplatou dát za nejnovější lak na nehty a mám doma načatých asi 5 různých make-upů, které používám podle nálady. Pipina prostě! A tak jsem se zamýšlela nad tím, co mě k tomu vede. Je to to, že je všechno tak dostupné? Že se nechám nalákat na všudypřítomnou reklamu? Že chci být in? Nebo že chci fakt zaujmout a dobře vypadat? Přesto, že mám doma chlapa, kterýho zbožňuju, líbím se mu i nenalíčená a nesnáší "vůni" odlakovače? A přesto všechno spotřebuju kosmetiky, že by se z toho, kdyby to šlo, najedla jedna celá vesnice... Prostě mě to baví, to je to!
Nicméně pořád mám, na rozdíl třeba od jistých blogerek, tolik soudnosti, že si za každou cenu nevynucuju kosmetiku od firem a jejich PR oddělení... ale to už je na úplně jiný příběh, který nejspíš brzy přijde :)

Ale zpět... Lakujeme si nehty, barvíme si vlasy a obočí, necháváme si nalepovat umělé řasy, měníme si barvu pleti make-upy, nanášíme si barvu na víčka, pod víčka, na líčka... Utrácíme mraky a mraky peněz za chemii, která nás přetvoří v jinak vypadají bytost. Staráme se tolik o svou kosmetiku, že zapomínáme na to, co je skutečně důležité... Někdy to až překračuje hranici toho, že jen chceme dobře vypadat. Někdy už se z kosmetiky stává naše posedlost. Všechno mít, všechno vyzkoušet...
Jsme mazané všemi mastmi a já ptám, jestli je to vůbec v pořádku. Jestli je tohle normální, jestli jsme to stále ještě my?

Co myslíte?

Foto: deviantart.com

9 komentářů:

  1. Když už mluvíš o tom, že někdo bez makeup vypadá k nepoznání, nedávno jsem sledovala na youtube líčení od Petry LH a když jsem ji na začátku toho videa viděla bez makeupu, fakt jsem se lekla! dokonce i přítel se lekl když ji viděl :D k nepoznání...

    OdpovědětVymazat
  2. Joo, však já to mám podobně, řekla bych :D Nicméně pořád beru kosmetiku jako pomocníka k tomu, abych vypadala a cítila se líp... navíc, baví mě zkoušet nové způsoby líčení, nové barvy, textury a pod. možná jsem trochu blázen a kladu na kosmetiku velký důraz...ale určitě se neblázním z toho, když nebudu mít nejnovější řasenku nebo mi někdo nepošle krém jako "těm ostatním" nebo se mi na vodě rozmažou oči... Zkrátka všeho v mezích, no :)
    Ale stejně se musím zamýšlet nad tím, jestli není proti přírodě lakovat si nehty, nějak mi to nedá spát :D

    OdpovědětVymazat
  3. Kosmetika má být koníček, způsob k tomu trošku pomoct přírodě a udělat se krásnější, přitažlivější. Pokud už to překročí únosnou mez a dotyčná nemá v hlavě nic jiného než šminky a kosmetiku, během hodiny x-krát vytahuje zrcátko a kontroluje jak vypadá, má kabelku narvanou kosmetikou a v drogerii kosmetiku hází do košíku hlava nehlava, pak je asi něco špatně.
    Já sama přiznávám, že pro mně je kosmetika velký koníček, mám jí doma víc než dost a průběžně přikupuji další, minimálně bez řasenky opravdu nikam nechodím, ale na druhou stranu umím se ovládat. Když vidím, že té kosmetiky už je opravdu hodně, tak se drogerkám vyhýbám.
    Kosmetiku mám hodně ráda, neobejdu se bez ní a hlavně bych bez ní ani nechtěla být, ale zároveň není středobodem mého světa a smyslem života.

    OdpovědětVymazat
  4. Povedený článek :-))
    http://monalisabeautyeri.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Já na sobě nemám umělého vůbec nic a jsem na to hrdá :) Jen si barvím vlasy, což se snad nepočítá a jinak na sebe denně patlám onu kosmetiku. Proč? Asi ne úplně pro zábavu, nebo ne každý den pro zábavu. Aspoň ráno mi to v té rozespalosti nepřijde, ale když mám čas, tak si dokážu s líčením hrát i hodinu... No, jinak se líčím patrně proto, že všudypřítomná mediální masáž vnucující dokonalost ve všech směrech, nejen pokud jde o vzhled je tak silná, že si prostě vnitřně nedokážu dovolit být nedokonalá ( v rámci mých možností samozřejmě). Jinak to pochopitelně souvisí i se sebevědomím, touhou být krásnější, líbit se sobě, předvést se před ostatními v nejlepším světle apod. Jo, je to trochu smutné, ale co...nebuďme přece pokrytci, že? Nebo která z vás se hecne a týden se bez dekorativní kosmetiky obejde? No... já bohužel ne :( :)

    Zaměřeno na: ASTOR + Giveaway

    OdpovědětVymazat
  6. Právě dodělávám své zásoby a do budoucna bych chtěla mít jen pár produktů abych byla schopna cestovat s jedním kufrem kde bude vše :))
    LENNY MALI in Denmark

    OdpovědětVymazat
  7. Ja sa snažím držať svoje kozmetické zásoby pod kontrolou, niekedy si aj dva, tri mesiace nekúpim nič, teda okrem úplne životne nevyhnutných vecí typu sprcháč, ale z toho, čo vidím na niektorých blogoch mi niekedy ostáva rozum stáť - načo potrebuje niekto 15 riaseniek, keď reálne každá vyschne cca po 3 mesiacoch, takže ich aj tak nespotrebuje a podobné veci, takže máš pravdu, niekedy sme kozmetikou doslova posadnuté.

    OdpovědětVymazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)