Rozhovor se Celeste Buckingham

Minulý týden uspořádal L´Oreal malé, přátelské a neformální posezení se Celeste Buckingham. Během hodiny a půl jsme se mohly Celeste zeptat na cokoli, co nás jen zajímalo. Její výřečnost a upřímnost mě mile překvapila. Ještě víc mě překvapilo, jak tato dvacetiletá holčina smýšlí o životě. Kdyby to měl takhle srovnaný každý, svět by byl mnohem lepší místo pro život...

Celeste, jaké byly ohlasy tvého okolí na to, že ses se stala ambasadorkou L´Oreal Paris, konkrétně tváří barvy na vlasy Casting Créme Gloss?

Rodina a známí měli radost. Mému přítelovi, který je teď už bývalý přítel, se to moc nelíbilo, protože měl rád tu mojí obrovskou vlnitou hřívu, a jak jsem se ostříhala, tak ho to moc nepotěšilo… ale to není důvod, proč jsme se rozešli. (smích) A potom od okolí to bylo různé… Mladé holky z toho určitě měly radost, byl tady někdo mladý, s kým se mohly ztotožnit, kdo to vyzkoušel, měli jsme i různé soutěže… Ale asi to pro ně byl nezvyk – najednou vidět Celeste s krátkými světlými vlasy. Ale nakonec to všechno dobře dopadlo a já mám velkou radost, že spolupracuju s L´Orealem. Pro mě osobně není priorita fyzická krása, pro mě je důležité spíš to, co dělám, moje hudba, projekty spojené s herectvím, charita… Ale spolupráce s L´Orealem není postavená jen na tom, abyste si kupovali naše produkty a byli pořád jen pěkní, ale je to o tom, aby ženský měly sebevědomí a těšily se z toho, jak vypadají. Takže i proto jsem do toho s L´Orealem šla.

Čemu dalšímu se ještě věnuješ?

Minulý rok jsem začala s herectvím na Slovensku. Hrála jsem ve filmu, dostala jsem roli v dokumentu o Druhé světové válce a teď jsem byla na castingu v Americe na jednu filmovou roli po boku velkých amerických herců. Tam mě vzali, teď už jen ladíme detaily, ale zatím nemůžu prozradit nic víc.
Věnuju se také studiu, teď jsem si přerušila školu v Americe a jdu studovat do Vídně. Následně bych ráda pokračovala na univerzitě v oboru dětská psychologie. Potom na Slovensku řešíme pokračování Velkého duetu… A teď ještě přichází další projekt, takže musím makat, abych zase uměla pořádně tancovat. Do toho jezdím na natáčení s L´Orealem nebo se věnuju hudbě.

A můžu se zeptat, kolik hodin denně spíš?
To nechceš vědět. (smích)

Tak nová otázka – spíš vůbec? (smích)
No, umím odpočívat. Ale když pracuju, tak spím tak 4 hodiny denně, protože po práci chci ještě zajít s přítelem nebo kamarády někam na drink a najednou jsou tři ráno a já v sedm zase vstávám na natáčení a podobně… Je to náročné, ale ta práce mě baví, takže si nestěžuju.

Na co jsi nejvíc, z toho co děláš nebo jsi dělala, nejvíc pyšná?
Na to, že jsem to přežila. (smích) Ale fakt… to není o tom, že třeba nespím, však jsme mladí, to zvládneme… Tím stíhám i víc věcí, prostě si to po té práci užít, jít někam, poznávat lidi… A to všechno miluju. Ale obecně je to o tom, že buď se v tom člověk utopí, nebo vyjde z té vody a přežije to. A hodně mladých lidí, kteří se dostanou ze dne na den do showbiznisu, se topí… I já jsem se v tom začala trochu ztrácet… Neměla jsem sebevědomí, zhubla jsem, řešila jsem absolutní hovadiny… ale naštěstí mě zachránili lidi, které jsem měla kolem sebe.
Ještě loni jsem si říkala, jestli by nebylo lepší to vzdát, jít studovat a žít normální život… ale potom jsem o tom přemýšlela a řekla jsem si, že si to nastavím tak, jak to chci já. Nebudu řešit, co si o mě lidi okolo myslí… nemyslím blízcí, jejich názoru si vážím, ale lidi, který se mnou nemají nic společného. Ono se to lehko řekne, neřešit to, ale je to těžký, vždyť jsme lidi, jsme citliví, jasně že nám kritika vadí. Ale nakonec mi došlo, že musím být sama sebou… A prostě budu žít svou kariéru, dokud tu bude, a až to skončí, budu žít normální život. Sice je nyní moje kariéra priorita a je teď pro mě všechno, ale z druhé strany to nestojí za moje osobní štěstí a zdraví, to je mnohem, mnohem důležitější než kariéra a práce. A od té doby to mám tak nastavené a jsem absolutně spokojená.

Jak bychom podle tebe měli bojovat s kritikou okolí?
Neřešit to. Já vím, že to bolí, stále to bolí, ale vždycky bude na světě někdo, kdo vás nebude mít rád. A to bez důvodu… A právě proto nemá smysl to řešit. Já to vidím u sebe, taky si říkám, proč mě někteří lidi nemají rádi, co jsem jim udělala? Ale to už nezměníš, tak proč to řešit. A je jedno, jestli jsi známý nebo neznámý, vždycky budou lidi, kterým se nebude líbit, co děláš, co říkáš… Dej si to do šuplíku a nech to tam. A když to nejde, promluv si o tom s kamarády, kteří tě mají rádi. To vždycky pomůže.

Jsi cílevědomá a jdeš si přes mrtvoly za svým?
Já jsem si kdysi myslela, že jo. Ale jak jsem si srovnala celý svůj život, řekla jsem si, že to nebudu nijak tlačit. Budu dělat dál svojí hudbu a budu mít pomaličku za sebou své malé úspěchy. Protože když si řeknu, že teď chci být taková a taková světová hvězda, právě to tak vůbec nedopadne. Takže na sobě chci makat, využít příležitosti, které přijdou a nechat se posunout dál. Dřív byl můj život strašně naplánovaný, teď jsem svobodnější. Bude to tak, jako to má být, já budu makat, aby se z toho stalo to nejlepší, a budu šťastná.

A když bys nedělala všechno tohle, co bys dělala?
Byla bych dětskou psycholožkou. Nevím, jestli jí opravdu někdy budu, ale chci to mít vystudované. Však moje kariéra nevydrží věčně, takže je dobré mít školy. Ale taky chci být maminka, chci mít děti. A ne někdy ve třiceti, ale dřív. Když jsem byla na střední, tak jsem pracovala jako asistentka ve školce. Já miluju děti a od malička se jim věnuju, takže bych jim ráda víc rozuměla a rozhodně nějaké měla. Takže to je určitě to, co bych ráda dělala.

Celeste je podle mě naprosto báječný člověk, kterého jsem opravu ráda poznala osobně. Co myslíte? :)
Btw, mnoho bloggerek, které si myslí, kdo ví jaké nejsou zaneprázdněné hvězdy, by si měly se Celeste aspoň na chvilku popovídat...