O mně

pondělí 28. září 2015

Dějou se i horší věci...

K téhle myšlence mě přivedla událost, která se stala minulý týden. Byť se mě osobně přímo netýká, přesto se mnou otřásla. Má známá přišla o přítele. Zemřel při autonehodě, na místě mrtvý. V jednadvaceti letech. Představa, co musí jeho blízcí prožívat, mě děsila i ve snu...

Zdroj
A to mě, i když možná nepřímo, přivedlo znovu se zamyslet nad tím, jaké prkotiny, malichernosti a zbytečnosti je člověk schopný v životě řešit. A mám pocit, že největšími expertkami jsou v tomhle ohledu právě blogerky. Anebo možná ne, ale jelikož nám je celý svět dává tak strašně na odiv a neustále nám je předhazuje jako vzor, vnímáme je možná mnohem více, než bychom si přáli.

Znovu jsem si vzpomněla na rozlícené komentáře u fotky blogerky nalíčenou vizážistkou Urban Decay, kde se to možná ne úplně povedlo, nicméně komentáře pod fotkou se hemžily "katastrofami", "tragédiemi" a "koncem světa" v takové míře, že jsem si chvíli myslela, že se snad někde stal další teroristický útok.

Vzpomněla jsem si na slečny, které rozčileně píšou na PR oddělení značek, jak si mohla slečna v PR dovolit poslat balíček támhleté a tamté a té třetí nikoli! Vzpomněla jsem si na ty, které chtěly pořádat válečná tažení na jiné PR oddělení jen proto, že nevyhrály v nějaké soutěži. Vzpomněla jsem si na ty, které brečí proto, že kabelku, kterou si včera koupily, viděly už na několika jiných ženských. Vzpomněla jsem si na ty, které celý svůj život zasvětily focení svých duckface na Instagram a bojování s firmami, jestli jim pošlou těch patnáct krémů nebo snad, nedejbože, jen deset.
A všechny tyhle slečny si máme brát jako vzory? Máme je obdivovat a chtít to, co mají ony...? Tohle všechno ústí zpět k myšlence, kterou jsem rozepsala už ve svém předešlém článku.

Ale zpět na začátek... Znovu a zase se zamýšlím nad tím, co lidi vede k tomu, aby byli tak povrchní, pošetilí, malicherní, chamtiví a zapomínali na to, co je v životě opravdu důležité?! Za co je nutné se prát a pro co je naprosto pochopitelné plakat... Proto mám jen jeden vzkaz: Dějou se i horší věci...


8 komentářů:

  1. Tak tento článek by si měly přečíst povinně všechny blogerky! Když jsem začala číst, vzpomněla jsem si na můj komentář k tvému článku z 21. září. Na tu paní myslím posledních pár dní docela často.

    Povrchnost lidí je v současné době hodně k zamyšlení a jsem ráda, že jsem se kolektivu takových lidí dokázala zbavit. Uznávám, že bylo období, kdy jsem taková trochu byla. Kdysi jsem ti tu psala k jednomu vtipnému článku o vztazích, že jsem ráda za všechny nepovedené vztahy, protože mi něco daly. A jedním z nich je právě vztah s klukem, kterému když jsem řekla, že jedna ze spolužaček nemá přítele, protože není moc hezká, tak on s klidem odpověděl něco ve stylu "no a co, to je nějaká překážka?" .. Takových případů bylo docela hodně a za ty 4 měsíce mě to v tomto směru hodně změnilo. A myslím si (a děkuji bohu), že dlouhodobě!

    Každopádně věřím, že reakce s koncem světa u paletky očních stínů jsou jen nadsázky a že většina blogerek píše o maličkostech hlavně proto, aby z nich lidé měli radost a ne starost.. :) Já to alespoň tak mám a snad to je na blogu občas i vidět.. :) A možná občas pomůže řídit se mým oblíbeným: Když nejde o život, jde o hovno.

    Měj se hezky! Těším se na další články! <3
    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za tento komentář! Ano, vím, o čem mluvíš a naprosto chápu... :)
      A jinak samozřejmě, že radost si člověk dělat musí, psát na blog pro radost také, to je přesně moje filozofie, ale tyhle extrémy, co jsem popsala, se mi fakt hnusí, ale dějou se, byla jsem svědkem... :)

      Vymazat
    2. Přesně tak, je to hnus.. A co víc, je to všude kolem nás.. Lidé, média.. Zrovna teď, sotva jsem spustila internet, na mě vyskočil článek o kdysi známé herečce, která má teďka "vážně hnusný stehna".. Jako vážně?? Asi teda nemá nárok na život, nebo nevim... Povrchnost a malichernost docela nezná mezí... Ale konec souzení, hlavně ať se drží známá, ta to teďka potřebuje nejvíc!...

      Vymazat
  2. Člověk si v těchto chvílích uvědomí, jak je život krátkej a pomíjivej. Musí to být strašné a vždycky mě hrozně štve, že umírají mladí lidé, kteří chtěli žít a na druhou stranu se najdou blázni, co si dobrovolně berou život a přitom jsou zdraví. Každý problém se dá nějak řešit. Kamarádky je mi líto.

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A šílené je to, že při nehodě to často odnesou i ti, jejichž to není chyba/vina...

      Vymazat
  3. Pekne si to vystihla, fakt sa niekedy zaoberáme hlúposťami a robíme z komára somára. Ako sa vraví, ak nejde o život tak nejde o nič a nie je preto nutné sa tým trápiť a zaoberať. To som si aj povedala minule, keď som sa rozišla s bývalým, šak to nie je koniec sveta, mal proste uvoľniť priestor pre niekoho iného, kto sa ku mne bude viac hodiť. Ja na ľuďoch asi najviac nechápem pretvárku a neustále sťažovanie sa. To sťažovanie je asi fakt najhoršia vec pod sllnkom, nikdy s ničím nie sú spokojní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to souhlasím... a přitom neudělají nic proto, aby spokojení byli...

      Vymazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)