O mně

pátek 27. listopadu 2015

Takový to absolutní šťastno

Za prvé, je úžasný, že mi editor červeně nepodtrhl slovo šťastno, že ho také zná :) Já jsem si ho uvědomila až docela nedávno. Vlastně před pár dny, když jsem byla na srazu třídy ze střední školy. Mluvíte s lidmi, které vidíte třeba i po deseti letech, posloucháte jejich osudy, poznáváte jejich nové životy... a pak přijde ten jedinečný pocit. Pocit přesvědčení, že momentálně jsme naprosto šťastni. S tím, co máte, co děláte, jak žijete... vlastně nejšťastnější za posledních šestadvacet let...

Zdroj.
Rozjímám nad tím už celý týden... co víc bych si ještě mohla přát? Mám rodinu, se kterou se vždycky ráda vidím, naučila jsem se předcházet hádkám s rodiči (anebo jimi diplomaticky proplout) a konečně si rozumím i se svým teď-už-ne-tolik-pubertálním bráchou. Mám skvělýho, ale fakt že jo, přítele, že občas až nechápu, kde se v něm bere veškerá ta tolerance a láska k mýmu životu a všemu, co já dělám. Mám bezva práci, kam každé ráno ráda jdu, která mě baví, naplňuje a učí mě. Mám super zázemí a konečně jsem opravdu naprosto samostatná a šéfem svýho života. Mám tak bezva život, že mě to občas až děsí...

Ale samozřejmě nebylo to vždycky tak... když se vrátím zpět o již zmíněných deset let, nejraději bych se profackovala. Byla jsem blázen, depkař se spoustou neštěstích, který jsem si sebou nesla a utápěla se v nich. Co bylo tehdy středobodem mého vesmíru? Kraviny. Hroutila jsem se kvůli každému nevydařenému rande, kvůli každé prkotině, kterou mi kdy kdo řekl. S každým rozchodem jsem si byla naprosto jistá, že jinýho kluka už nepotkám a že tohle je pravý konec světa. S každou připomínkou od svých editorů (protože už tenkrát jsem psala do novin) jsem měla pochybnosti o tom, jestli vůbec moje články stojí za to. S každým neúspěchem jsem klesala ještě níž pod dno svého zdravého sebevědomí...

Zdroj.
Nevím, kdy a kde nastala ta změna, ale potkat tu šestnáctiletou holku dnes, nepoznám ji. Dneska vím, že každý neúspěch znamená nový začátek, nad chybama se nebrečí, ale musíme se z nich poučit. Lepší, než se trápit, je říct lidem svůj názor, svojí pravdu, za kterou si stojíte, ať je jejich odpověď na to jakákoli. Hádka neznamená konec světa, ale pročištění vzduchu. Naučila jsem se být k lidem mnohem otevřenější, upřímnější, ale i tolerantnější, problémy řešit konstruktivně a malichernosti házet za hlavu. Radovat se z maličkostí a mít hlavně radost z každého svého kroku vpřed. Naučila jsem se obklopovat lidmi, kteří mi něco přinášejí, a odmítat ty, kteří mě vysávají. Naučila jsem se rozumnou cestou jít za svými cíli, plnit si své sny... Zkrátka jsem se to šťastno naučila mít, žít. Díky tomu teď můžu být šéfredaktorkou portálu, který čte denně tisíce lidí a vést tým mladých a talentovaných pisálků. Díky tomu teď dokážu šťastně soužít s ze začátku naprosto odlišným člověkem :) Díky tomu zvládám i psychicky náročnou práci s úsměvem. Díky tomu vlastně zvládám téměř všechno s úsměvem :)

Z toho všeho plyne jednou velké moudro. Nikdy nic není definitivní. To, že se vám něco nepovedlo nebo vám nevyšlo teď, neznamená, že je to ztracené navždy. Musíte jen věřit sami sobě. A vědět, co přesně chcete. Jakou cestou k tomu dojdete, to už vám přinese osud. Ale nikdy nesmíte vzdát svůj sen. A pak můžete být opravdu šťastni ;)

Šťastné dny vám všem! A napište mi, jak to máte se štěstím vy :) 



2 komentáře:

  1. Krásný, pozitivní článek, díky za něj :)

    Ili Libertad

    OdpovědětSmazat
  2. To je naozaj skvelý článok a je super, že to máš takto :-) Aj ja som momentálne po dlhšej dobe šťastná vo všetkých smeroch života

    OdpovědětSmazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)