O mně

pátek 9. června 2017

Když člověk „zůstane sám“

Nikdo nechce být sám, to je jasný. Přitom „zůstat sám“ si každý vykládá jinak. Můžeme zůstat bez rodičů, náš nejlepší kamarád se přestěhuje na druhou stranu zeměkoule anebo se s námi rozejde partner. Například… Nicméně co je v té dané situaci – ať už je jakákoli – nejdůležitější si uvědomit? Že vlastně nikdy nejsme úplně sami…


Vždycky tady pro nás někdo je. Naštěstí. Jen je potřeba ho najít. Je potřeba otevřít oči a rozhlédnout se. Maličkost, na kterou ale vždycky úplně zapomeneme. Před očima máme totiž jen společnou minulost s milovaným člověkem a v hlavě tisíc otazníků, PROČ? Žádná odpověď stejně není dost uspokojující, aby nás uklidnila a aby danou situaci dostatečně vysvětlila. V srdci máme díru, kterou víme, že už nikdy nikdo nezaplní. Bolí to tak strašně moc, že nedokážeme vnímat nic jiného. Všechno nám přijde tak nefér. Čím víc se snažíme to pochopit, tím je to horší. Přicházíme na okolnosti, které nás drtí ještě víc. Cítíme zradu, bezmoc, zklamání… a jsme na to sami.

Po prvotním šoku ale zjistíme, že nejde o to, že jsme sami. Jde přece o to, že nám chybí ten druhý. Z jedný strany je to blbý, protože víme, že už se nevrátí. Nicméně je hodně osvobozující vědět, že sami se sebou dokážeme být a je to v pohodě. Pak konečně přijde i to prozření, kdy dokážeme otevřít oči a uvidíme všechny ty natažené pomocné ruce.

Z každé situace, když to jde, je potřeba si vzít poučení. Za sebe říkám tohle: Chovejme se k našim nejbližším tak, abychom nikdy nemuseli ničeho litovat a cokoli si vyčítat, když je najednou ztratíme. Kompromisy totiž nejsou ústupky ze své komfortní zóny. Kompromisy jsou klíčem ke spokojeným vztahům, ať už jde o vztah rodinný, kamarádský nebo milostný.

4 komentáře:

  1. Ahoj :)
    mě se stalo něco podobného skoro přesně před rokem a musím říct, že jsem myslela, že pro mě život končí... ale mýlila jsem se. I když jsem s tím dotyčným plánovala budoucnost, on odešel a já jsem se s tím musela nějak vyrovnat. Jak píšeš - bolelo to a já už na toho dotyčnýho nikdy nezapomenu, protože vám, že mi ukázal něco, co jsem vždy chtěla. :) A i když ho teď vidím, připomenu si vždy ty kladné vzpomínky, ale zároveň i poučení ze svých i jeho chyb... Hodně štěstí a síly :)

    xx Šárka xx

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář i za podporu, Šári <3

      Vymazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)