 |
| Zasnít se a jít! |
A já se ptám - proč, proboha živýho, nejdou za tím, co chtěj? Co si vysnili? Co by si přáli? Co chtějí dokázat? Proč jen sedí doma na zadku a fňukaj? Poserové!
Samozřejmě, ne každá cesta je snadná, sluncem prosvícená a fialkami provoněná... Na stromech bohužel nerostou zlaťáky a holky nečekají s otevřenou náručí kolem těhle cest (krom jisté E55). Proto, vážení, musíte zvednout zadek a trochu se zasnažit. Musíte prostě začít makat na tom, abyste dosáhli svých snů a cílů.
Pro úplné začátečníky mám pár rad:
1) ujasněte si, čeho v životě, nebo aspoň v blízké budoucnosti chcete docílit
2) zamyslete se nad tím, které kroky k vašemu cíli vedou
3) DO IT, sakra!
Chceš najít partnera pro život? Tak se seber a jdi tam, kde bys někoho k sobě vhodného mohl potkat! Chceš být spisovatel? Tak napiš knihu! Chceš se naučit cizí jazyk? Tak vyraz za hranice! Ano, a jsme u toho. Hranice. To je ono. To je to, co nás brzdí. Hranice a limity, které si sami vytváříme, které si sami vymyslíme, nasadíme si je do hlavy a nemůžeme se přes ně přenést.
Víte, na tohle mám jednoduchou radu. Vykašlete se na jakékoli hranice! Žádné neexistují! Tak si je přestaňte vymýšlet a raději otevřete mysl i náruč všemu, co chcete získat, dosáhnout a mít. Zbourejte všechny zdi, odkopněte překážky a jděte si přímou cestou za svým. Člověk přeci dokáže vše, co si jen umí připustit!
A jak jste na tom vy se svými sny? Plníte si je? Umíte si jít za svým?
Moje sny sa mi v poslednej dobe plnia :)))
OdpovědětVymazatPozývam ťa na moju giveaway, kde môžeš vyhrať 10 skvelých produktov :)BellesFleurs
Tak to je paráda :)
VymazatZúčastnila jsem se, děkuji za pozvání ;)
Já nevim, jestli už nejsem zaujatá, ale mně tohle přijde jako taková "pěkná" česká vlastnost. Kecat, stěžovat si, ale neudělat nic pro změnu. Na palici :)
OdpovědětVymazatNe, to nejsi zaujatá, to je fakt ;) :D
VymazatKrásný článek, moc hezky se mi četl :). Já bych řekla, že si za svými sny celkem umím jít a tenhle rok si opravdu snažím splnit vše, po čem jsem toužila. Jediné, v čem nemám vůbec žádnou trpělivost, je hubnutí. Vždycky se přežírám a pak "brečím", jenomže ve chvíli, kdy to dělám, je mi to jedno. Jsem s tím vážně nemožná, protože už to trvá hrozně dlouho a nevím, co by mě mohlo nakopnout to dotáhnout do konce :(.
OdpovědětVymazatDěkuji moc, Rory. Já to mám s hubnutím podobně, ale pak si vždycky řeknu, že si přece nebudu omezovat život dietama už od mlada, na to bude času po dětech ;) :D
VymazatJa mám sen <3 Ale mám aj prekážku... financie :(
OdpovědětVymazatJak se říká - peníze budou, my nebudeme :)
VymazatSkvělý článek Adri, myslím si úplně to samé :) Člověk hrozně snadno zapadne do vyjetých kolejí a zapomíná, co vlastně doopravdy chce.. Ono to ani není složité z těch kolejí vystoupit, spíš jde o ten první impuls začít, pak myslím už to jde víceméně samo. Taky se mi stává, že občas zajedu do kolejí, ale nikdy v nich dlouho nevydržím, snažím se pořád si připomínat co chci a troufnu si říct, že se mi to daří. Hlavní je ničeho nelitovat, nenechat si utéct příležitosti a zkusit to co chci, ve stáří se pak nemusím tlouct do hlavy proč jsem nebyla akčnější, průbojnější a bůhvíco :)
OdpovědětVymazatPřesně tak, Kami! :)
Vymazat