O mně

středa 27. srpna 2014

Jděte si za svými sny!

Dneska mám zase povídavou, takže si opět vyliju srdéčko. Tentokrát si možná i trochu zanadávám. Ale hlavně vás chci všechny nakopnout! Ne, nebudu vám atakovat pozadí. Ale možná trochu vaše hlavinky. Snad....

Zasnít se a jít!
Víte, strašně často slyším své kamarády a známé mluvit o tom, co by v životě chtěli. Tedy v tom lepším případě, protože mám i spoustu dospělých kamarádů, kteří neví, co vlastně se životem. A pardon, ale skoro ve třiceti se mi to zdá lehce ujetý. Ale budiž. Pak znám ale hodně těch, kteří jistou představu mají. Ale...? Umí o tom jenom kecat a houby, houby, slavný soude. (Houby mimochodem teď fakt rostou, babička je tahá na kila).

A já se ptám - proč, proboha živýho, nejdou za tím, co chtěj? Co si vysnili? Co by si přáli? Co chtějí dokázat? Proč jen sedí doma na zadku a fňukaj? Poserové!

Samozřejmě, ne každá cesta je snadná, sluncem prosvícená a fialkami provoněná... Na stromech bohužel nerostou zlaťáky a holky nečekají s otevřenou náručí kolem těhle cest (krom jisté E55). Proto, vážení, musíte zvednout zadek a trochu se zasnažit. Musíte prostě začít makat na tom, abyste dosáhli svých snů a cílů.

Pro úplné začátečníky mám pár rad:
1) ujasněte si, čeho v životě, nebo aspoň v blízké budoucnosti chcete docílit
2) zamyslete se nad tím, které kroky k vašemu cíli vedou
3) DO IT, sakra!

Chceš najít partnera pro život? Tak se seber a jdi tam, kde bys někoho k sobě vhodného mohl potkat! Chceš být spisovatel? Tak napiš knihu! Chceš se naučit cizí jazyk? Tak vyraz za hranice! Ano, a jsme u toho. Hranice. To je ono. To je to, co nás brzdí. Hranice a limity, které si sami vytváříme, které si sami vymyslíme, nasadíme si je do hlavy a nemůžeme se přes ně přenést.
Víte, na tohle mám jednoduchou radu. Vykašlete se na jakékoli hranice! Žádné neexistují! Tak si je přestaňte vymýšlet a raději otevřete mysl i náruč všemu, co chcete získat, dosáhnout a mít. Zbourejte všechny zdi, odkopněte překážky a jděte si přímou cestou za svým. Člověk přeci dokáže vše, co si jen umí připustit!

A jak jste na tom vy se svými sny? Plníte si je? Umíte si jít za svým?

10 komentářů:

  1. Moje sny sa mi v poslednej dobe plnia :)))
    Pozývam ťa na moju giveaway, kde môžeš vyhrať 10 skvelých produktov :)BellesFleurs

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to je paráda :)
      Zúčastnila jsem se, děkuji za pozvání ;)

      Smazat
  2. Já nevim, jestli už nejsem zaujatá, ale mně tohle přijde jako taková "pěkná" česká vlastnost. Kecat, stěžovat si, ale neudělat nic pro změnu. Na palici :)

    OdpovědětSmazat
  3. Krásný článek, moc hezky se mi četl :). Já bych řekla, že si za svými sny celkem umím jít a tenhle rok si opravdu snažím splnit vše, po čem jsem toužila. Jediné, v čem nemám vůbec žádnou trpělivost, je hubnutí. Vždycky se přežírám a pak "brečím", jenomže ve chvíli, kdy to dělám, je mi to jedno. Jsem s tím vážně nemožná, protože už to trvá hrozně dlouho a nevím, co by mě mohlo nakopnout to dotáhnout do konce :(.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, Rory. Já to mám s hubnutím podobně, ale pak si vždycky řeknu, že si přece nebudu omezovat život dietama už od mlada, na to bude času po dětech ;) :D

      Smazat
  4. Ja mám sen <3 Ale mám aj prekážku... financie :(

    OdpovědětSmazat
  5. Skvělý článek Adri, myslím si úplně to samé :) Člověk hrozně snadno zapadne do vyjetých kolejí a zapomíná, co vlastně doopravdy chce.. Ono to ani není složité z těch kolejí vystoupit, spíš jde o ten první impuls začít, pak myslím už to jde víceméně samo. Taky se mi stává, že občas zajedu do kolejí, ale nikdy v nich dlouho nevydržím, snažím se pořád si připomínat co chci a troufnu si říct, že se mi to daří. Hlavní je ničeho nelitovat, nenechat si utéct příležitosti a zkusit to co chci, ve stáří se pak nemusím tlouct do hlavy proč jsem nebyla akčnější, průbojnější a bůhvíco :)

    OdpovědětSmazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)