Předsevzetí? Děkuji, nechci...

Mám pocit, že předsevzetí úplně ztratilo svůj prvotní význam a dneska už slouží jen jako marketingový tah, jak v lednu prodat co nejvíce permanentek do fitka. Anebo slouží jako spouštěč další vlny povánočního stresu, kdy jsme na sebe naštvaní, že jsme nedokázali to, co jsme si minulý rok naslibovali. Předsevzetí je takové lhaní si do kapsičky. A proto si žádná předsevzetí už pár let nedávám... Ale...?

Já mám úplně jednoduše takové univerzální předsevzetí na celý život. Mám vlastně dvě. První - dělat jen věci, které mají smysl. A druhé - být šťastná. A hotovo, to je celá moudrost moje.

Možná to zní banálně, možná směšně, možná trochu sobecky, to už je na vás. Nicméně já se takhle rozhodla už před pár lety a pěkně mi to vyhovuje. Už dávno jsem se smířila s tím, že svět prostě nespasím, zároveň se ale ani nepřestane otáčet, když v životě šlápnu vedle. Když upadnu, prostě se zvednu a jdu dál, a navíc si k tomu koupím zmrzku, aby se mi vyšlapovalo s úsměvem.

Ano, děláme chyby, ale měli bychom se z nich umět poučit a nakonec se jim i zasmát. Měli bychom se umět zasmát sami sobě. Měli bychom se umět měnit v lepší bytosti, v moudré osobnosti, ale stále si zachovat zdravý nadhled, snad i trochu sarkasmu, ale hlavně velkou dávku humoru.

Nemám předsevzetí, mám ale přání. Moc bych si přála, aby každý dokázal nahlas říct, co chce, co má rád, jak mu může druhý pomoct. A zároveň aby se každý snažil jít si za svým štěstím, místo toho, aby seděl a fňukal, jak se má mizerně. Víte, jak by pak bylo na světě krásně, kdyby k sobě byli lidé upřímní a věděli, co vlastně chtějí? :)

Ano, jsem naivní snílek, jsem blázen a jsem až nechutný optimista. To však neznamená, že nevidím problémy. Vidím, jen je nehledám, hledám řešení. A pokud má člověk být šťastný, měl by si užívat všeho hezkého, co mu život dává.

Umíte se na sebe podívat a říct si, co na sobě máte rádi a co byste ještě chtěli změnit? A potom to změníte... Umíte se večer ohlédnout za svým dnem a říct si, co jste všechno dokázali? A pochválit se za odvedenou práci... Umíte si pustit rádio na plný koule, a přesto, že neumíte zpívat, halekat si svou oblíbenou písničku na celý byt? Alespoň, když se potřebujete uklidnit... Umíte se zakousnout do pořádného hamburgeru a nemít výčitky svědomí? Alespoň občas... Umíte podat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují? Umíte snít a plnit si svá přání? Umíte říct člověku vedle vás, že ho máte rádi? A umíte to říct sami sobě? Já ano. A proto mám pocit, že dělám věci, které mají smysl, a jsem šťastná!


A víte co? Možná si letos jedno malé předsevzetí přeci jenom dám. Méně mluvit a více poslouchat. Tak mi povězte, jak jste na tom s předsevzetími vy, já poslouchám :)