O mně

středa 8. února 2017

Proč si barvím vlasy?

Nejspíš jste si už všimli, že L'Oreal začal vyzývat holky, aby psaly své důvody, práskly na sebe své přiznání, proč si barví vlasy. I já jsem se zapojila a svůj důvod, proč si barvím vlasy, shrnula jednoduše: Protože růžové mi samy nenarostou. Jenže pak jsem se nad tím zamyslela a došlo mi, že odpověď není úplně tak jednoduchá. Tak pojďme ještě jednou... Proč že si to barvím vlasy?


První důvod je jasný - nejsem spokojená se svou přirozenou barvou. Je totiž taková ta pověstná počůraná sláma, do které se mi vlasy zbarvily někdy v šesti letech a z mé dětské roztomilé blonďaté vzniklo a zbylo toto. Což holka v pubertě prostě nemůže akceptovat, že. Vždyť všechny ty krásky v televizi, v hudebních videoklipech a dokoce i holky ve třídě mají mnohem zajímavější barvu vlasů než já! Takže bylo na čase tu slámu přetransformovat na melírované proužky.

Jenže...

Melír měl najednou každý a kdo chce v šestnácti vypadat jako VŠICHNI! Nenene... takže začalo období experimentů s jasným cílem - odlišit se. Pamatujete na takové ty pytlíčkové barvy ve formě šamponu? Vydržely asi 3 umytí a z prvotní višňové, švestkové a kdoví jaké ovocem lákající barvičky vám po třech umytí zbyl nazrzlý, nažloutlý nebo podivně nahnědlý odstín... Tak tudy cesta také nevedla, ale minimálně jste se fakt odlišili od davu.

Následně přišlo období vzdoru. Takže když mi maminka tvrdila, že mi sluší blonďatá, já se obarvila na černou, když mi řekla, že s další barvou už nepřekročím práh, přišla jsem se zelenými pramínky, pak s modrými a nakonec jsem to pojala velmi profesionálně a nechala si u kadeřnice nahodit růžové probarvení. Po všech úletech jsem si kombinaci platinové blond a křiklavě růžové zamilovala. Tehdy jakožto zarytý pankáč ani není moc divu...


Nakonec mi tenhle styl sedl na mnohem delší dobu, než se prve zdálo. Od mé první růžové je to dnes už 10 let a já se v ní pořád cítím skvěle. Vlastně... BEZ ní už se cítím úplně BLBĚ! Byla doba, kdy jsem kvůli práci růžovou mít nemohla. Celou tu dobu, kdy jsem jen měnila nejrůznější odstíny blond barvy, jsem se necítila svá. První věc, kterou jsem po odchodu z oné práce udělala, bylo to, že jsem se vrátila ke svým růžovým sekcím. Ach, jak mě bylo zase krásně. Zase jsem to byla já. Jasně, růžová rozhodně nepatří mezi přirozené odstíny, ale pro mě jím rozhodně je. A když jsem si v létě dala celorůžový přeliv, ani trošičku jsem se necítila nepřirozeně. A víte co? Nikoho (dokonce ani mou babičku) to nepřekvapilo, nerozhodilo, nezarazilo... Růžová ke mně prostě patří.

Barva vlasů dotváří vaši osobnost. Můžete si zvolit odstín, jaký jen chcete. Můžete si tak nastavit to, jak vás okolí uvidí. Lidé často soudí ostatní podle prvního dojmu, podle toho, jak kdo vypadá. A díky tomu, jakou si zvolíte barvu vlasů, si můžete nastavit, jak vás bude okolí vnímat - tak, jak budete chtít VY. A to je na tom to super!
Myslím, že ať už máte k barvení vlasů jakýkoli důvod, vždycky to bude ten správný ;)

A co vy? Také si barvíte vlasy? A jaký je váš důvod? Dejte mi vědět, jsem zvědavá :) 




6 komentářů:

  1. Nadhera .. Malokomu tak vyrazna ruzova slusi, ale tobe velmi!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem už od svých 14 let toužila po zrz vlasech, ale přírodně je mám tmavě hnědé, takže lze tušit, že mé experimenty dopadaly katastrofálně :D Všelijak jsem je odbarvovala a neuvědomila jsem si, že mi tyto odstíny vůbec nesluší. Nedávno jsem zas dostala skvělý nápad, udělat si doma ombre, ještě v ten den jsem volala kadeřnici, jestli mi tu hrůzu nezpraví. Od té doby se už nebarvím :D Ale tobě ta růžová sekne! :)

    http://hermator.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Hodně pěkný článek, děkuju, že ses svěřila, proč se barvíš :) Já to kdysi měla podobně. Z melíru jsem přešla na modrý melír, pak jsem vystřídala od měděné, vínové, světle hnědé až po tmavě hnědou (na krabičce to tak aspoň bylo, ale v realitě to byla černá),nebo fialovou. Pak mě to ale tak nějak omrzelo a já to nechala odrůst a teď už si své hnědé vlasy nebarvím a jsem za to celkem ráda. Myslím, že jsem totiž nikdy nenašla přesně odstín, který by mi sedl a ve finále buď všechny chytly černě a nebo se vymyly do zrzavé. Takže i když mi mamka vždycky říkala, že mám takovou pokakanou barvu vlasů, tak se v ní nakonec cítím asi nejlíp a to je to hlavní.

    Piosek

    OdpovědětVymazat

Všem děkuji za milé a podnětné komentáře, moc si jich vážím a dělají mi radost! :)