Histaminová intolerance? Je to i o psychice

Není to tak dávno, kdy mi napsala jedna slečna, že četla můj článek o histaminové intoleranci a že je ráda, že v tom není sama. Ptala se mě, jestli je to opravdu tak strašné, jak se to na první pohled zdá a byla moc ráda, když jsem ji ujistila, že "zas tak strašný to není". Když se snažíš :D

A tak jsem si řekla, že napíšu další článek, který by měl podpořit každého, koho se to jen trochu týká. Opravdu to není tak hrozný, nikdy nic není tak hrozný, jak se na první pohled zdá. Člověk si jen musí najít svůj styl, jak se se vším vyrovnat a jak s danými fakty nakládat.
Z druhý strany nechci říkat, že je to úplná sranda. Je potřeba udělat dost kompromisů, zvyknout si na ně, zapracovat je do svého každodenního života a cítit se fajn. Cítit se normálně. Cítit se báječně. A to i přes to, že když na chvilku polevíte, báječně vám být přestane.

Jde o psychiku!
Je to tak, i když se to na první pohled může zdát zvláštní. Ale faktem je, že naše psychika ovlivňuje jakýkoli průběh jakékoli nemoci či formy alergie. Právě proto jsem výše psala, jak moc je důležité, aby se člověk cítil dobře hlavně v hlavě. Potom jsou projevy mnohem slabší.

Osobní zkušenost? 
Ano, tu samozřejmě mám. Například posledních pár měsíců jsem měla hlavně psychicky dost náročné. Kupovala jsem byt, ten si dodnes zařizuju, řešila jsem důležitá životní rozhodnutí, pořád něco zařizovala, nosila v hlavě milion věcí a v práci toho taky nebylo málo. Veškerý stres (a to jsem opravdu člověk, který si stres moc nepřipouští), se nahromadil a to se okamžitě začalo projevovat. Jak jsem se totiž už dříve dočetla a nyní jsem si to potvrdila, i stres je jedním ze zásadních spouštěčů HIT (histaminové intolerance)

Projevy? 
Postupně mě zase začala svědět kůže - a to už jsem si myslela, že jsem se toho definitivně zbavila, třeba půl roku jsem byla úplně bez jakýchkoli projevů. Teď mám občas pocit, že se udrbu anebo že mi části těla shoří pod agresivními projevy alergie. Opět jsem začala hůř snášet moje rizikové potraviny (ořechy, kvašené věci, ovoce...) a celkově se poslední dobou cítím i po osmi hodinách spánku unavená a jako praštěná. Takže co? Kromě úpravy jídelníčku to chce hodit se do pohody. Začala jsem třeba chodit do fitka a jezdit víc na výlety na čerstvý vzduch, což mi začalo celkem pomáhat. O tom ale zase příště.

Jídelníček
Ano, i ten celý proces samozřejmě hodně ovlivňuje a nesmíte ho ani v nejmenším podcenit. Vlastně je to všechno taková dlouhodobá strategie. Všechno je třeba plánovat. Protože vlastně neexistuje žádné jídlo, které by histamin neobsahovalo. Jsou jen potraviny, které ho mají málo.
Takže když si řeknete, že si v sobotu zajdete na food festival, kde budete jíst burgery, croissanty a pít kvasnicový pivo, je to ok. Ale nezapomeňte si taky naordinovat dny OFF, kdy posnídáte vločky s bezlaktózovým mlékem, dáte si k večeři zeleninový salát a popíjet budete jen bylinkové čistící čaje.

Občas si zahřešit úplně klidně jde a nic hrozného se vám nestane, ale je potřeba to předtím nebo potom důkladně a důsledně vyvážit. Určitě zase není dobrý trápit se někde o banánu a vodě, když si prostě chcete užít jeden super "žrací den". Jsme pak zpět u té psychiky, která v tomhle hraje podstatnou roli.
Kdybyste si ohledně potravin nevěděli rady, je to celkem přehledně sepsané tady a ke stažení přímo tady ;)

Co z toho plyne?
Je zkrátka potřeba myslet na to, že všechno se dá v klidu zvládnout, musíte mít jen srovnané priority a taky čas starat se sami o sebe. Postarat se o to, abyste měli dostatek všeho, co vám dělá dobře a eliminovat to, co vám naopak ubližuje. Ať už psychicky nebo fyzicky. Jakmile si tohle uvědomíte a začnete na tom pracovat, váš stav se začne brzy lepšit ;) A dokonce se vám přestane stýskat i po  vyloučených potravinách, přestanete na ně mít chuť. I to je především ve vaší hlavě!

Jde vlastně o nemoc, kterou dokážete svým způsobem ovlivňovat vy sami.

Co mi usnadňuje život? Mám pár tipů, o které se s vámi podělím v příštím článku. Už na tom pracuju, tak to bude brzy ;)